Hana Strejčková
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 652x
Hana Strejčková
Fotoblog: Hra stínů a odrazů
Slunce a stín. Odraz, který proměňuje fasády domů, oživuje monotónní plochy, škaredá zákoutí i historické zdivo. Pár stínů z velkoměst, vesnic i samot a trocha fantazie.
Hana Strejčková
Fotoblog: Krajina s cukrovou polevou
Letošní čas připomíná pohádkové rčení „oblečená – neoblečená, obutá – neobutá“..., neboť v řádu dnů hodně mrzne – rychle taje, kloužeme po ledovce – čvachtáme v blátě, kvetou stromy – sněží závěje, dusíme se ve smogu – culíme se do slunce. A zdá se, že je jedno, kde v časoprostoru jsme – napříč starou Evropou jen probíhá zkušební provoz bláznivého zimního období.
Hana Strejčková
Silvestrovská anarchie pyromanů
Každý vítá nový rok po svém. Někdo je rád jen u televize, jiný v příjemné společnosti, další v dobrém podniku, či na samotě na horách nebo v přímořském letovisku, anebo v bobtnajícím davu uprostřed velkoměsta. Pro mnohé, ale ne všechny!, je důležitá uvolněná zábava – vždyť je tu konec roku! Jakoby změna číslovky mazala vše špatné a v lidech probouzela optimismus z nadcházejících dnů. A i kdyby veselá mysl vázla na půl cesty, je tu alkohol a dělobuchy, petardy, ohňostroje...
Hana Strejčková
Barevné záchvěvy podzimu
Fotografie jsou z posledních dnů z údolí, než vítr postupně vyčesal listí ze stromů. O to více nyní listí šustí pod nohama. Po nebi se honí mraky. A když ještě vysvitne sluníčko, zastaví se obláčky v prapodivných shlucích, kterým fantazie přičaruje pojmenovatelný tvar. Barvy postupně mizí a holé větve už propouštějí nové pohledy, ale o nich až příště.
Hana Strejčková
Podzim v Krušnohoří
I v Krušných horách je cítit, že zima a sníh jsou za dveřmi. Rozváží se dřevo, ze zahrad jsou slyšet cirkulárky. Z komínů se už mnohde kouří, praská to v kamnech. Hřejivé sluníčko je čím dál více vzácnější, i když ve srovnání s nížinami, si hory na přísun svitu nemohou tolik stěžovat. Podzimní výletníci oživují stezky a vydali se i na znovu otevřenou rozhlednu na Klínovci a do okolí.
Hana Strejčková
Karlovarský podzim
Karlovy Vary se zahalily do barev podzimu. Zář podzimního slunce se odrážela v oknech a na fasádách domů a s nastávajícím večerem se město proměňovalo v pohádkové kulisy.
Hana Strejčková
Babí Basilej
Babí léto v Basileji, jak jsem ho poznala, je hřejivé. Teplo je, ať už svítí slunce, či se město noří do mlhavého oparu. Druhé největší město v severním výběžku Švýcarska, na trojmezí s Německem a Francií, vypadá jako z dětských omalovánek. Je malebné, protkané tramvajovými tratěmi a omývané řekou Rýn.
Hana Strejčková
Edinburgh Fringe Festival 2013
Edinburgh Fringe Festival patří mezi celosvětově největší divadelní-kulturní události a každoročně se tento svátek divadla, inspirace, zábavy a umění rozrůstá. V loňském roce 2012 se v rámci Fringe divákům představilo 2695 uměleckých počinů, inscenací a show. Odehrálo se na 42 096 představení a prezentací ve 279 divadelních i nedivadelních prostorách a počet účinkujících přesáhl 22 000. Přitom Edinburgh Fringe Festival je „jen“ jedním ze sedmi festivalů, které se v srpnu v hlavním skotském městě konají.
Hana Strejčková
Momentky z Edinburgh Fringe Festivalu
Každý rok v srpnu hostí hlavní skotské město celosvětově největší divadelní festival. Fringe se dá přirovnat k bublajícímu kotli, v němž se v nejrůznějších divadlech, stanech, zákoutích a na mnoha dalších místech mísí tisíce umělců s desetitisíci diváků. A přesto Fringe tepe a tiká jak kvalitní hodinky. Představení začínají včas, diváci jsou organizováni mnoha dobrovolníky a i přesun mezi divadly z jednoho konce starého města na druhý lze zvládnout pěšky poměrně rychle. Hlavní festivalové ulice jsou živé téměř nepřetržitě. Na High Street a přilehlých ulicích atmosféru přibarvují performeři z různých koutů světa. Zpravidla hrají za drobné do klobouku, či lákají diváky na show. A tak jen pár metrů od sebe stojí zpěváci, herci, muzikanti, jako například dudák v kiltu, rozevlátý kytarista, sbor dívek, loutkáři, živé sochy od Chaplina po příšery ze sci-fi filmů. Fringe je jako těžká horečka, kterou nezchladí ani vydatný skotský déšť.
Hana Strejčková
Fotoblog: Příběh večerního nebe
Fascinují mne večery, stejně tak mám ale ráda svítání. Baví mě proměny světla, hra paprsků a stínů, zrcadlení. Tento západ slunce se odehrál v létě na severu Evropy.
Hana Strejčková
Nejlepší pařížská bageta roku 2013
Voňavé, křupavé a všudypřítomné bagety jsou v podstatě francouzským národním pokladem. Bageta neodmyslitelně patří na zdejší jídelní stůl, od pouličních bister, kaváren, až po Elysejský palác. V Paříži se každoročně oceňuje pekařství roku – pekařství, které peče nejlepší bagety a které pak po celý rok dodává pečivo na stůl nejvyšší – do Elysejského paláce.
Hana Strejčková
Vetřelci na pařížských domech
V návaznosti na dotazy pod fotoblogem nazvaným Značky jako podpisy na pařížských domech, tento blog věnuji francouzskému pouličnímu umělci, jehož pravé jméno kryje přezdívka Invider – Vetřelec. Z jeho dílny pochází malé i větší mozaikovité příšerky, které je možné zahlédnout na zdech po celém světě.
Hana Strejčková
Fotoblog: Značky jako podpisy na pařížských domech
Pouliční umění má mnoho tváří, nespočet způsobů své prezentace a ve velkých městech obzvlášť. Tento blog je o symbolech – konkrétně příšerkách, puzzle, diamantech a miminkách, které jsou nalepeny na domech po celé Paříži. Těchto specifických podpisů jednotlivců či skupin je zde mnoho, ale na první pohled zcela zřetelné nejsou. Jsou různě výtvarně zpracovány a vyrobeny z odlišných materiálů, ale na umístění se zpravidla shodují – visí tam, kam lidská ruka snadno nedosáhne, ale kde je ještě oko uvidí. Jejich objevování je tak nekonečnou hrou.
Hana Strejčková
Fotoblog: Pařížská cyklistika
Projet Paříží na kole v ranní či podvečerní špičce na rušných silnicích je někdy skoro o život. Zato víkendové popojíždění má v sobě nádech romantiky. Stejně tak ukotvení kola v městské džungli se ne vždy vyplatí. Někomu se hodí sedlo, jinému kolo a ten, kdo chce mít své kolo pod kontrolou, ho raději schová za okno minigarsonky...
Hana Strejčková
Fotoblog: Nedělní Paříž
Pařížané ctí neděli. Milují procházky i posezení v kavárně. Rádi se setkávají a dlouze hovoří. Také hodně sportují a věnují se svým koníčkům. Pařížské neděle jsou i pro děti, aby si užily své zaměstnané rodiče. Tep města je v neděli pomalejší než ve všední dny. Že přišla neděle, poznáte po celé Paříži i bez kalendáře.
Hana Strejčková
Fotoblog: Montmartre a sníh
Z nebe nad Paříží se nepřestává sypat sníh. Tep velkoměsta opět zpomalil. Auta propadla panice, autobusy zůstaly v garážích, vlaky nevyjely, děti se radují, dospělým to klouže. Všude je bílo. A z Paříže nejbělejší je Sacré-Coeur na kopci Montmartre.
Hana Strejčková
Revizoři a pokuty. Příběhy z pařížského podzemí
Městská hromadná doprava v Paříži, nejen ve srovnání s českými cenami, je drahá. Příliš drahá. Ve vnitřní Paříži jezdí až 9% neplatičů. „Je krize,“ říkají revizorům. Zdatní jedinci dokážou vmžiku přeskočit vstupní, otočný turniket a protáhnout se nedovřenou brankou za předešlým cestujícím. Dalším možným způsobem je přilepit se za někoho před sebou a jako jeden „objemný“ člověk projít turniketem se „samo“ otvíracími dvířky. Jsou i tací, kteří se hrnou východem, jenž reaguje na fotobuňku. Proti vystupujícímu davu se tak někdy tlačí i celé rodiny. A pak jsou „prosíci“ – prosí, aby jim někdo z vycházejících pípnul s předplacenou kartou a oni tak mohli bez placení a větší fyzické námahy projít.
Hana Strejčková
Fotoblog: Příběhy v obloucích Louvru
Toho dne ozářily sluneční paprsky oblouky Louvru. Byli v nich lidé. Seděli v různých pozicích, hřáli se, pospávali, četli, svačili, diskutovali, mačkali se i rozvalovali... Opíralo se do nich vzácné zimní pařížské slunce. A s každým obloukem na mysli vytanul příběh. Cesta kolem těchto oblouků připomínala procházku v nikdy nenapsané, nekonečné knize. Mohla by začínat slovy: „Jednoho odpoledne na nádvoří Louvru on potkal ji a ona jeho....,“ a v další kapitole například pokračovat: „Sedly si vyčerpaně na lavičku. Jejich touha poznat Paříž se proměnila v přání nehýbat se. Měl to být splněný sen k padesátinám, jen se kamarádkám vymkl z rukou...,“ a v jiné kapitole by se psalo: „Vyčerpaně si sedla, přitáhla kolena k bradě a dělala, že je jí celý svět úplně jedno. Až po chvíli si všimla, že ji pozoruje starší pár....“ A dále: "Cestou z práce si na chvíli sedl. Připadal si najednou, po těch dlouhých měsících bez slunce, jako v lázních. Cítil, jak ho přemáhá únava. Oči se mu klížily a zdálo se mu, ...".
Hana Strejčková
Foto-videoblog: Radostný svátek babiček v Paříži
Velkolepá oslava babiček se první březnovou neděli konala v duchu tance, radosti a vyznání. Obdivuhodné, vitální a dobře naladěné babičky si zatančily na Place de la Bastille, odkud pak vyrazil dlouhý průvod s mnoha transparenty na Place Léon Blum. Manifestace „I love ma grand mere“ – mám rád(a) svou babičku – si kladla za cíl upozornit na důležitost dobrých rodinných vztahů, zejména babiček a vnoučat. A v neposlední řadě tento třetí ročník oslav ukázal, že babičky nejsou pouze stařenkami u plotny, ale aktivními ženami se spoustou zájmů. Babičkám i vnoučatům a všem účastníkům oslav zasvítilo slunce a ze všech sálala radost a společné nadšení.
Hana Strejčková
Fotoblog: Pařížská klepadla
Fotoblog o pařížských klepadlech je o kráse, eleganci a historii. Pařížská dveřní klepadla jsou stejně jako ostatní evropská klepadla vlastně italská. Většinou bývala vyrobena z litiny bronzu a mosazi. A zatímco v antickém Řecku byl na dveřním kroužku řetězem upoután otrok, který otevíral návštěvníkům, dnes slouží klepadla zejména jako designová dekorace. Stejně jako v historii, tak i dnes klepadla odráží vkus – styl, případně i postavení, majitele. Nejčastěji jsou k vidění lví hlavy s kruhem v tlamě, prosté kroužky na základní desce, nebo zdobnější klepadla (například s motivy hadů, andělíčků...).
Hana Strejčková
Fotoblog: Nasněžilo. V Paříži.
Často zde prší. Málokdy sněží. A když nasněží, tváří se Pařížané, jakoby sníh dosud neviděli. Zastaví se všechny venkovní úseky metra, nevyjíždějí autobusy a jindy přeplněné silnice se stávají pěšími zónami. Sníh Paříž krásně zpomaluje a sdružuje.
Hana Strejčková
FOTOBLOG: Most zamilovaných – Pont des Arts v Paříži
Most Pont des Arts přitahuje zamilované páry, umělce, fotografy a filmaře, turisty i překupníky zámečků. V létě je také ideálním místem pro romantický piknik. Zábradlí mostu Pont des Arts v Paříži zdobí, zatěžkávají, stovky zámků. A denně přibývají další. Zamilované páry tu pečetí svou lásku připevněním zámku se jmény a oba klíčky pak hodí do Seiny. I když původně nejde o francouzskou tradici, ale o přejatou scénu z knihy italského spisovatele Federica Moccia (a následně filmu), kdy hrdinové upevní zámek na most nedaleko Říma a klíče hodí do Tibery, tak Francouzi, a vlastně s nimi i celý svět, si romantické gesto vzali za své. Most zamilovaných tedy není jen ve městě lásky nad Seinou, ale i v Moskvě, Bruselu, Florencii, Vilnjusu a mnoha dalších. Pont des Arts v Paříži byl postaven na počátku 19. století jako první železný most pro pěší, aby spojil 1. a 6. pařížský obvod, konkrétně budovu Institut de France a Louvre. A i přes snahu pařížské radnice zámky průběžně odstraňovat, aby nedocházelo k poškozování mostu, zámky přibývají a radnice hledá řešení, kam tento romantický zvyk – důkaz nekonečné lásky přemístit.
Hana Strejčková
FOTOMATINÉ: A je to v háji…(pařížském)
Háj jako místo odejitých přání, snů, promarněných chvil a nestihnutých schůzek. Mizí snad v háji vše, co mělo být a nenastalo, nebo co nastalo, ale jinak, než jsme si představovali? V háji je propadlá letenka, zastavená trasa RER, zadřený motor, nevydařený školní test, prohraná partie, nedoběhnutý cíl závodu. Háj přichází, když se zrychluje dech – to už nestihnu, když srdce tluče sebevíc – je to pryč, když přichází soucit a lítost s tím, co bylo možné a už není. V háji to končí, aby snad – možná – určitě mohl přijít nový začátek. Pro květinu vyhoštěnou do pařížského smogu začíná seznamování se světem za oknem, pro vánoční ozdobu zapomenutou na vyhozeném smrčku začíná dlouhá pouť, cyklista může kolo doslova poslat do háje, pro autíčko s popelnicí je to začátek nového vztahu, pro „kempaře“ je hájem zasněžený pařížský chodník, pro taxikáře je to na rušné křižovatce možnost podívat se pod kapotu...a má bunda je nejspíš v háji a pro elektricky vyšokovanou třešni je háj konečnou stanicí. Ostatně, do háje lze také poslat nejen kdeco, ale i kdekoho. Kam ale jít? Do háje.
Hana Strejčková
FOTOBLOG: PAŘÍŽ VÍTÁ NOVÝ ČÍNSKÝ ROK 2013
V neděli 10. února odpoledne se v Paříži rozloučily tisíce lidí s nebeským drakem a přivítaly hada – malého draka, v čínském zvěrokruhu šesté znamení z dvanácti. Pro Číňany je vítání nového roku nejvýznamnějším svátkem ze všech. Podávají se slavnostní novoroční jídla, vystřelují se ohňostroje, věší se lampiony a lidé si navzájem dávají červené balíčky jako přání všeho dobrého. Rok 2013 bude podle Číňanů dobrý právě proto, že přichází po roce draka. V Paříži slavnost vítání nového roku začala na place de l'Hôtel de Ville a průvod vedl třetím a čtvrtým obvodem.
Hana Strejčková
Když se zhasne v sále…a na jevišti se rozhostí nuda – Pařížské črty
Honosné divadlo na pařížském předměstí. Nedělní odpoledne. Sváteční publikum. Třetí zvonění. Pomalu se zhasíná. Do postupného šera se k pódiu staví uvaděčka. Žádá o vypnutí mobilních telefonů. Sál se tiší a přepíná na vibrace nebo profil letadlo. Hlediště nemá elevaci. Poslední řady natahují krky. Hlavy trčící nad opěradly sedaček připomínají bodláky v poli.
| předchozí | 1 2 | další |
